Tak by se nějak nechal nazvat výsledek letošního závodu Mistrovství ČR ve střelbě z malorážky v disciplíně 3 x 20 ran. Medaile je to bronzová v soutěži družstev a domů z Plzně si ji vezou Šárka Jandová s Vlaďkou Jirákovou a Katkou Michálkovou. Závod trval přes dvě hodiny v teplotě, no spíš chladu, necelých 8°C. Tak to dopadlo, ale jak nám to začalo?
Už koncem srpna na soustředění jsem začal tušit, že Šárka bude tahounem týmu. Letošní sezónu projela v pohodovém stylu a výsledky se taky ukázaly. Vladka svojí pracovitostí a trpělivostí svoji formu taky stabilizovala, ale Katka trénink za tréninkem řešila potíže s očima. Vyzkoušeli jsme nespočet možných nastavení miřidel u zbraně, očního specialistu v Plzni a krůček po krůčku jsme postupovali dopředu. Své sebevědomí si upevnila na finále Poháru talentované mládeže v Plzni. Ve vzduchovce byla čtvrtá a právě v polohovém závodě brala obrovský pohár za druhé místo. Ted‘ jen u všech třech udržet formu.
Naši střelci na mistrovství republiky Zleva: Petr Nymburský, Vlaďka Jiráková, Katka Michálková, Dominik Klimeš, Klárka Zíková, Petr Zíka a Šárka Jandová.
Střelba vkleče Šárka Jandová
Píšu tady o závodu 3 x 20 ran — tzv. polohovce. Napadlo mě, že vlastně málokdo ví, o čem je řeč. Pokusím se tedy vysvětlit. Takže od začátku. Střílí se z malorážky („malá” kulová zbraň vážící okolo 6 kg) na venkovní střelnici za jakéhokoli počasí. Vzdálenost terče 50 metrů. Název „polohovka” proto, že se jedná o střelbu ve třech polohách — vkleče, vleže a nakonec vestoje. A pozor! Není to tak, že si střelíte 20 ran klečáka, dojdete si na kafe, pak si dáte ležáka a po obědě se nějak uplácá stoják. To fakt ne!
Začíná se 15 minut přípravou a nástřelem — cca 15 ran vkleče. Za tu dobu se sice slušně nastřelíte, zato noha, na které se klečí, zdřevění a cítíte botu, na které se sedí, až někde… A tak začne závod — 20 ran vkleče. Od té doby běží čas I hod 50 min. Po prvních dvaceti závodních ranách se už těžce zvedáte. Takže trochu napít, něco dobrýho sníst — kousek čokolády, sušenky a pokud máte ještě náladu, tak na pokec s trenérem. Ten se zase tváří, jako když mu ulítly všechny včely a vy nevíte proč. Vždyť mě ulítla jen jedna — dvě! Tak i to jsem přežila, teď rychle přestavět zbraň na střelbu vleže. Hlavně všechny šrouby dobře přitáhnout a jdem si „odpočinout”. Pěkně lehnout a začneme nástřel. Musí se opět sladit miřidla pro novou polohu, protože je všechno jinak. Opět cca 15 ran, někdy i víc. A teď můžeme do závodu. Odpočinek to zase není, to je teda mazec. Občas foukne vítr, sluníčko zasvítí, mráček ho schová a ta hnusná zima. A tohle všechno má vliv na výsledek každé rány. Tak 20 ran mám za sebou a zase nahoru. Všechno se opakuje. Něco kousnout, napít a pokecat si fakt nejdu. Za tu osmu vleže, i když mi ji vzal vítr, bych to slízla. Radši si odskočím. Čeká mě poslední disciplína — střelba vstoje! Opět všechno přešroubovat a nastavit. Posunout odkládací stojan, připravit náboje. Už teď mě bolí záda a nohy. Tak pěkně stoupnout, usadit si zbraň k tělu a jdem na nástřel. To je zima, že nemůžu ani mačkat spoušť. Klepu se jako ratlík. A tohle jsou ty chvilky, kdy se ukáže síla dobrého střelce. Střelba z malorážky ve stoje je nejnáročnější. Připomenu jenom, že terč je stále na 50 metrů (teď už vám připadá strašně daleko) a velikost desítky je pořád pouhý 1 cm!!!
Střelba vstoje Vlaďka Jiráková
Tak začínáme. Nástřel dáme jen tak 10—15 ran. Fuj, já už nemůžu a ještě mě čeká 20 závodních. A čas je nesmlouvavý. Zbývá jen tak 30 minut. Je třeba střílet pomalu, po každé ráně dostatečně odpočinout, ale ta zima je strašná. A takhle nějak se probíjíte ke konci závodu. Myšlenky se točí okolo medaile, nevíte, jak jsou na tom ostatní. Všichni čumilové (trenéři a doprovod) stojí u obrovské výsledkové tabule a čekají, komu povolí nervy, kdo povolí únavou. Přijde poslední rána. Někdy se povede spustit hned, ale většinou ji zkusíte dvakrát i třikrát. Tak je tam. Konec závodu. Mám toho plný kecky!! A co trenér? Usmívá se, asi jsme na tom dobře!!! Máme placku!!!!
Tak takhle nějak to probíhá. Pak přijde radost z pěkného výsledku, ale někdy přijdou i slzy, protože se to nepovedlo. V součtu je to 60 závodních ran a k nim ještě okolo 50 nástřelných. Jen doplním, že muži a junioři střílí závodních ran 120, tzn. 3×40 ran v čase dvě a tři čtvrtě hodiny. Kdo postoupí do finále, má navrch dalších 45 a zase nějaké nástřelné k tomu. Je to nejnáročnější disciplína sportovní střelby.
Dařilo se i Petru Nymburskému, který na mistrovství republiky zvítězil jak v závodě vleže, tak i v tomto závodě polohovém. K tomu pak zvítězil ve finále polohovky a další dvě stříbra veze ze soutěže družstev. Je to, tuším, třináctý titul mistra republiky, který vystřílel. Naopak se vůbec nedařilo Dominiku Klimešovi a Petru Zíkovi. Oba nosí brýle a ostré slunce v terči jim zkazilo celý závod. Zato Klárka Zíková vleže střelila svůj osobní rekord a byla náramně spokojená. Jinak Šárka byla v jednotlivcích polohovky pátá, 2 body od individuální medaile a Katka vleže osmá, také 2 body od bronzu. Holky jsou dobrý, co???
Ještě prozradím motivaci, kterou měly. Za jakoukoli medaili nový oblek pro Vlaďku a Katku. Pro Šárku si ještě něco vymyslím, oblek má nový z loňska. Samozřejmě nešlo o šaty do tanečních, ale o komplet střelecký. Ty šaty by nás vyšly podstatně laciněji. Takhle to bude za 2 x 25 000 Kč. S výsledky byl spokojen i starosta a slíbil pro medailistky také odměnu.
Sezónu jsme uzavřeli medailově a teď se zase vrátíme do tělocvičny na vzduchovku. Příště třeba něco o nábojích, kterými střílíme, nebo o další medaili. Přeji tedy všem pevnou ruku a jasné oko.
Nymburský