Tak nám opět skončila vzduchovková sezóna a jako každý rok, kromě toho loňského kovidového, byly vrcholem závody Mistrovství ČR. Nejdříve bývají pro vzduchovkáře starší, kteří střílejí vstoje a pak pro ty mladší – střelce do 14-ti let vleže. Připadá mi, že závody prožívají víc ti mladší a hlavně se dost projevují trenérské a rodičovské emoce.
Moc dobře se mi píše o úspěších, kterých naši střelci dosáhli, ale to tentokrát nebylo tak žhavé, takže mi to trošku drhne na klávesnici. Mám teď na mysli první závody – vstoje. Kým začít? Dámy mají přednost. Naše doktor Šárka Jandová. Co po ní vlastně mám chtít? V pátek ještě někde pitvá nebo skorooperuje, či co to tam v tý Praze dělají a v sobotu stojí mezi nejlepšíma ženama na střelnici v Plzni. V podstatě rok bez tréninku. Ale sladký průměrný výkon s úsměvem mi stačí. Další žena našeho klubu Katka Michálková. Bývala horkou favoritkou na medaili i v této drsné kategorii, ale střílet a zároveň se učit projektovat stavbu mostu, obchoďáku či kdovíčeho na ČVUT asi fakt nejde dohromady. Takže také průměr. Petr Zíka to zmastil hned na začátku šedesáti raného závodu, a tak ani on na boj do finálové osmičky neměl nárok. To mě fakt mrzelo, protože na to měl. Pak se to trochu zlomilo. Pája Nymburská se držela okolo medaile, ale!! Tak taky ne! Poslední dvě rány nebyly úplně přesné a bylo to nakonec sedmé místo. Kdo se nakonec nejvíc smál, byl náš začátečník vstoje Kája Prokeš. Chvilkama mi to hlava nebrala, jak mu tam padají krásný desítky. Vystřelil si také sedmé místo, ale to je bomba!!!
A tak když si trošku snížíme nároky, tak 2x sedmý místo v republice je taky pěkný, že jo? A skoro bych zapomněl na Petra N. Po roce trápení se vzduchovkou se konečně trefil. Opravdu celý rok hledal, proč se mu nedaří a už to vypadá, že našel. Ale čím to bylo, neřeknu. Je to tak, že to vidíš, a přesto to nebylo vidět. Svěťák v Káhiře v březnu byl kvůli tomu taky slabší, ale teď se těší do Ria. Vypadá to dobře – budeme fandit.
Bouřlivé finále.
Jak jsem psal v úvodu, je rozdíl republika stojáková a ležáková. Nevím proč, ale i po skoro dvaceti letech tréninků a závodů mě tento závod nenechává v klidu. Jo přiznávám, byl jsem nervózní jako prase hodinu před zabijačkou. V klubu máme nové střelce, kteří už konečně tuto zimu mohli normálně trénovat. Tlačím je dopředu – tréninky 2x týdně, ale ten loňský ztracený rok se prostě dohnat úplně nedá. Výsledky měli slušný, tak jsem je přihlásil na jejich první Mistrovství republiky. Je to divný, ale v podstatě zase samý holky!!! Já už nevím, v Černovicích nejsou kluci???
Princezny ale překvapily. Musím říct, že bojovaly jako lvice. Monika Šťastná střílí pomalu, ale tady to fakt vybrušovala do posledního detailu. Osobním rekordem si vystřílela úžasné desáté místo. Pouhé 3 desetinky bodu za ní byla Anežka Baštová – a třetí do družstva Anička Tatková byla o pět míst za nimi a opět v osobním rekordu. Že by se nám tu něco rýsovalo? Jo jo, už si jich v Plzni všimli!!! Velký kopec nervů z těchto závodů si uplácal Matěj Brabec. Nestřelil špatně, svůj standard, ale tušil, že má na víc.
A proč jsem byl nervózní já? Čtyři nováčci vám nestačí? Tak k tomu přidám ještě jeden těžký kalibr. Adéla Kafková. Seznamte se! Loňská vicemistryně republiky v kategorii do 14-ti let, stálice mezi republikovou elitou ve střelbě vleže. A oba to víme. Tady se musím trochu omluvit, protože o loňské medaili jsem vám ani nepsal. Bylo to koncem listopadu a v tom pracovním závěru roku jsem to prostě nedal.
Adélka střílí se zbraní, která je starší než ona sama a tato zbraň je ověnčená šesti medailemi z Mistrovství republiky. Jen do poslední chvíle se nemohla rozhodnout, jaké diabolky si vezme. „Adélko, tak jaký? Asi ty tréninkový, ty mi choději moc pěkně. Ale závodní jsou v tý zbrani vyzkoušený! Ale před rokem. To se mohlo změnit! Rozhodni se sama, kterým věříš“.
Ještě večer před závodem v Plzni nebylo jasno. Řešil jsem to na pokoji s Petrem, a nakonec došlo k tomu, že to půjdem vyzkoušet – nastřelit. V půl jedenáctý večer!!! No a co myslíte? Tréninkový – dobrý, závodní lepší a Petrovo převažovaný a jednotlivě skládaný v krabičce byly super!!! Tak a máš rozhodnuto.
Závod se Adélce povedl a s přehledem postoupila do finálové osmičky. Já měl nervy jak provazy, ani nevím proč. Finále jsme si užili všichni. Do Plzně za námi dorazil zbytek klubu na malorážkové soustředění, takže Černovice byly v hale fakt slyšet. Adélka jela jako dráha. Po prvních pěti ranách se usadila úplně nahoře a všem dala dost jasně najevo, s kým že to mají čest a koho má v hale za sebou!!! Tak tomu bylo celé finále. Je to závod vyřazovací, a tak soupeřky postupně vypadávaly. Předposlední dvě rány se ale nepovedly. Sice desítky to byly, ale jen 10,0. To se před Ádu dostala Maruška z Ostravy. Loňská šampiónka, holky se znají, jsou kamarádky. Mají před sebou poslední dvě rány. Adélka střílí a dává absolutní střed 10,9 bodu!! Ostravačka udělala drobnou chybu. Následuje poslední rána. Byla trochu delší, pěkně mířená. Na obrazovce se objevilo opět 10,9 !!! To není možné – zase úplný střed terče. Hala tleská, ale ještě není rozhodnuto. Maruška je výborná střelkyně a nenechá se rozptýlit.
Střílí pěknou desítku, a to jí stačí na zlatou medaili, která tedy putuje do Ostravy. O pouhé 2 desetiny bodu!!! Do Černovic jede medaile stříbrná, a tak se podařila obhajoba z loňského roku. Gratulace byla veliká. Vypadalo to, že naši Adélku umačkají.
No a pak, že se nedaří. Pořád máme výborné střelce. A když mají hubenější rok stojáci, tak to vynahradí ti mladí.
Přeji opět všem pevnou ruku a jasné oko.
Nymburský
