Tak je to v pořádku. Vzduchovková sezóna skončila, medaile je doma a tak to má být. Vypadá to celkem jednoduše. Tak si to rozebereme. Medaile odkud
? Přeci z Mistrovství ČR mládeže z Plzně. Jaká? Stříbrná! Vystřílela si ji Dominika Jandová, když postoupila ze základního závodu mezi osm nejlepších a pak střílela finálový závod.
Je to nový závod, který má svá pravidla. První rány se střílí v sérii po pěti. Pak se pokračuje po jedné a střelec s nejhorším výsledkem vypadává. Ve finálové hale byla fantastická atmosféra, a právě na to jsem Dominiku upozorňoval před finále. Nic a nikoho nevnímej! Poslouchej jen povely rozhodčího a až bude konec, tak ti to řeknou! Vůbec jsem netušil, jak přesně bude moje pokyny dodržovat. Ona ale nevnímala ani časomíru!!! Když jí v první sérii zbývalo na poslední ránu 20 sekund a ona teprve nabíjela, dobře mi nebylo. Pak míří a míří … tak už střílej!!! Čas ukazoval 5 vteřin do konce a já myslel, že mi praskne pumpa. Pak padla rána – 10,8 – v podstatě přesný střed, tak dvě vteřiny před koncem limitu! To je adrenalin, kdo nezažil, neuvěří. Od té doby byla na druhém místě a jednou se dokonce vyhoupla na první. Na vítězství ale nebyly síly, přestože Dominika střílela fakt výborně. Zlato brala slečna z Liberce, která letos celou sezónu měla úžasné výsledky a vyhrála kde co. Takže za stříbro velká gratulace ode všech. Sympatické bylo, že oběma finalistkám tleskala a fandila celá hala.
A jak dopadli ostatní z našeho klubu? Velmi pěkné výsledky. Pája Nymburská, která si střelila osobní rekord, zůstala půl bodu za finálovou osmičkou a Katka Hodinová s Kájou Janů byly kousek za ní. Máme hodně silný tým a právě to bylo velké dilema, jak postavit trojici do soutěže družstev. Tým nejlepších jsem náhodou trefil, ale štěstí se k nám otočilo zády. Takže Dominika, Pája a Katka zůstaly pouhou 0,1 bodu pod bronzem! Jenom pro představivost, od bronzové medaile nás dělilo neuvěřitelných čtvrt milimetru!!! Vemte si pravítko a zjistíte, že změřit se to nedá! Takže šupleru. A je to v součtu devadesáti ran počítaných na desetiny bodu. Náš výsledek 941,1 bodu a medaile 941,2 bodu!!! No, co. Tak bude za rok. Už teď díky sázce o medaili, kterou jsme si dali, musím tři měsíce nosit fousy.
Ještě bych se rád zmínil o ostatních. Sabča Vachtová konečně ustála svoje nervy, střelila dobře a po závodě byla jako sluníčko. Zato Terce Kolářové se tentokrát vůbec nedařilo. Kluci – Matěj Lemberk a Adam Římal z osmdesáti startujících atakovali první dvacítku. A náš nejmladší talent Kája Prokeš taky ukázal zoubky. Po nervózním začátku pěkně dotáhnul závěr. Myslím, že o něm ještě někdy příště bude co napsat. Třeba bude cestovat jako Petr Nymburský. Ten byl v březnu na A-MS v Malajsii, kde skončil jediný bod pod finálovou osmičkou, v dubnu zase letí na Světový pohár do Koreje a v květnu na stejný závod do USA. Není ale o co stát. Letiště, závod, hotel a zase letadlo. A v Malajsii prý ani jídlo nic moc. Kuře prý neumí. Ani já už s ním nejezdím. Ale ten hotel s bazénem bych bral.